Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
Severoatlantická aliance

 Severoatlantická aliance

  

 

Vznik: 4.4.1949 podpisem tzv. Washingtonské smlouvy

Počet členských států: 26

NATO (North Atlantic Treaty Organisation, Organizace Severoatlantické smlouvy) je mezinárodní vojenská organizace.

Washingtonskou smlouvu podepsalo v dubnu 1949 dvanáct států: USA, Kanada, Spojené království, Francie, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie, Island.
V roce 1952 se připojilo Řecko a Turecko, v roce 1955 se po získání plné suverenity připojila Německá spolková republika a v roce 1982 Španělsko.
V roce 1999 se k NATO připojilo Polsko, Maďarsko a Česko (12. března), všechny tři země byly prvními zeměmi, které se k NATO připojily ze zemí Východního bloku.
V roce 2004 v dosud největší vlně rozšiřování NATO se připojily státy východní Evropy Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko.
   
Základem smlouvy je zejména článek 5:
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.

Tento článek měl v době založení organizace především odradit Sovětský svaz a jeho satelity od útoku na západní Evropu. V takovém případě by totiž napadeným státem byly i USA, které by jediné byly schopny účinně reagovat na takový útok.

Obávaný útok Sovětského svazu nikdy nepřišel. Členské státy NATO poprvé použily článek 5 dne 12. září 2001 jako odpověď na teroristické útoky v USA o den dříve (11. září 2001).

CHARAKTERISTIKA NATO

Severoatlantická spojenecká smlouva z dubna 1949 dala vzniknout alianci nezávislých států se společným zájmem zachovávat mír a bránit svoji svobodu prostřednictvím politické solidarity a odpovídající vojenské síly sloužící k odstrašení a v nezbytném případě k odvrácení všech forem agrese proti nim. Aliance vytvořená v rámci článku 51 Charty Spojených národů, který potvrzuje neodmyslitelné právo na individuální nebo kolektivní obranu, je společenstvím svobodných států, které sjednocuje jejich odhodlání chránit svoji bezpečnost prostřednictvím vzájemných záruk a stabilních vztahů s jinými státy.

NATO (North Atlantic Treaty Organisation) představuje organizaci, která umožňuje dosažení cílů Aliance. Jde o vládní organizaci, ve které si její členové - státy zachovávají plnou suverenitu a nezávislost. Organizace poskytuje fórum, na kterém účastníci společně konzultují jakékoli problémy, které si zvolí k projednávání a kde přijímají rozhodnutí k politickým a vojenským otázkám, dotýkajícím se jejich bezpečnosti. Dává k dispozici struktury potřebné pro usnadnění konzultací a spolupráce mezi nimi, v politické, vojenské, ekonomické a také vědecké oblasti i v dalších nevojenských oblastech.

Základním účelem NATO je tedy ochrana svobody a bezpečnosti všech jejích členů, zajišťovaná politickými a vojenskými prostředky, v souladu s principy Charty Spojených národů. Aliance, založená na společných hodnotách demokracie, lidských práv a zákonitostí, pracuje od okamžiku svého založení ve prospěch nastolení spravedlivého a trvalého mírového uspořádání v Evropě. Tento ústřední cíl Aliance zůstává nezměněn. Součástí NATO je rovněž transatlantický spojovací článek, kterým je bezpečnost Severní Ameriky trvale svázána s bezpečností Evropy. Je to praktické vyjádření efektivního společného úsilí členů na podporu společných zájmů.

Základním principem fungování Aliance je společný závazek a vzájemná spolupráce suverénních států založená na nedělitelnosti bezpečnosti jejích členů. Solidarity uvnitř Aliance, vyplývající z podstaty a přínosu každodenní práce NATO ve sféře politiky, vojenství i jinde, zaručuje, aby v případě ohrožení své bezpečnosti žádný stát nebyl nucen spoléhat jen sám na sebe. Aniž by členské státy byly zbaveny svého práva a povinnosti vzít svrchovanou odpovědnost za svoji obranu, Aliance jim umožňuje realizovat své základní národní bezpečnostní cíle prostřednictvím kolektivního úsilí.

Výsledný pocit stejné bezpečnosti mezi členy Aliance přispívá, bez ohledu na rozdíly v jejich podmínkách nebo národním vojenském potenciálu, k celkové stabilitě Evropy, a tím též k vytváření podmínek vedoucích k větší spolupráci jak mezi členy Aliance navzájem, tak i mezi nimi a ostatními státy. Právě na tomto principu jsou vyvíjeny nové kooperační struktury bezpečnosti sloužící zájmům Evropy, která už není rozdělená a která se může svobodně věnovat svému politickému, sociálnímu a kulturnímu osudu.

 

ZÁKLADNÍ ÚKOLY ALIANCE

Prostředky, kterými Aliance uplatňuje svoji bezpečnostní politiku, zahrnují udržování vojenského potenciálu postačujícího pro prevenci války a poskytujícího účinnou obranu; celkový potenciál pro úspěšné řešení krizí, které mají vliv na bezpečnost jejích členů; aktivní prohlubování dialogu s ostatními národy a kooperativní přístup k evropské bezpečnosti, včetně opatření, která mají přinést další pokrok v oblasti kontroly zbrojení a odzbrojení.

Aby dosáhla svého hlavního cíle, Aliance plní tyto základní bezpečnostní úkoly:

Představuje nepostradatelné základy pro stabilní bezpečnostní klima v Evropě založené na rozvoji demokratických institucí a odhodlání řešit spory mírovou cestou. •Snaží se vytvořit prostředí, ve kterém nebude žádný stát schopen zastrašovat nebo činit nátlak na kterýkoli evropský národ, nebo prosazovat svoji nadvládu prostřednictvím hrozby silou nebo jejím použitím.
V souladu s článkem 4 Severoatlantické smlouvy, slouží jako transatlantické fórum pro spojenecké konzultace k problémům dotýkajícím se jejích členů, včetně takového vývoje, které by mohl ohrozit jejich bezpečnost.
•Napomáhá koordinaci jejich úsilí na poli společných zájmů.
•Disponuje schopností odstrašování a obrany proti jakékoli formě agrese zaměřené proti území libovolného státu NATO.
•Zachovává strategickou rovnováhu v Evropě.
•Struktury vytvořené v rámci NATO umožňují členským státům koordinovat jejich politiku, aby tak mohly plnit tyto komplementární úkoly.
•Umožňují nepřetržitě konzultace a spolupráci na poli politiky a ekonomiky i v dalších nevojenských oblastech, stejně jako formulování integrovaných plánů společné obrany; budování infrastruktury, která je nezbytná pro zajištění operační infrastruktury, která je nezbytná pro zajištění operační schopnosti ozbrojených sil, a organizování programů společného výcviku a cvičení.
•Tyto aktivity podporuje komplexní civilní i vojenská struktura, včetně personálu administrativy v oblasti rozpočtu a plánování a jakož i agentury založené členskými státy Aliance pro koordinaci prací ve specializovaných oborech, v oboru komunikací potřebných pro zajištění politických konzultací, velení a řízení ozbrojených sil a nezbytnou logistickou podporou ozbrojených sil.

VZNIK ALIANCE

V období 1945 až 1949, stojíce tváří v tvář naléhavým potřebám ekonomické přestavby, sledovaly západoevropské státy a jejich severoameričtí spojenci s obavami na expanzionistickou politiku a metody SSSR. Potom, co se vlády západních zemí zhostily svých poválečných závazků snížit početní stavy a demobilizovat své vojenské síly, byly stále více znepokojovány, protože bylo evidentní, že vedení Sovětského svazu usiluje o zachování své ozbrojené moci v plném rozsahu. Kromě toho, s přihlédnutím k deklarovaným ideologickým cílům Komunistické strany Sovětského svazu, bylo jasné, že výzvy k respektování Charty Spojených národů a mezinárodních dohod dosažených na konci války nebudou zárukou národní suverenity a nezávislosti demokratických států čelících hrozbě zahraniční agrese nebo vnitřního rozvratu. Vnucování nedemokratických forem vlády spojené s potlačováním aktivní opozice a základních lidských i občanských práv a svobod v mnoha státech střední a východní Evropy i jinde ve světě, zvyšovalo tyto obavy.

Série dramatických politických událostí, které nastaly v období 1947 až 1949, vynesla tyto otázky do popředí zájmů. Šlo o přímé ohrožení suverenity Norska, Řecka, Turecka a dalších západoevropských zemí, únorový převrat v roce 1948 v Československu a nezákonnou blokádou Berlína, která začala v dubnu téhož roku.

Podpis Bruselské dohody v březnu 1948 potvrdil odhodlání pěti západoevropských zemí - Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemska a Spojeného království - vytvořit společný obranný systém a posílit vzájemné vazby způsobem, který jim umožní v budoucnu odolávat ideologickým, politickým a vojenským hrozbám vůči jejich bezpečnosti.

Pak následovala jednání se Spojenými státy a Kanadou o vytvoření jednotné Severoatlantické, založené na zárukách bezpečnosti a vzájemných závazcích mezi Evropou a Severní Amerikou. Signatáři Bruselské dohody přizvali k účasti i Dánsko, Island, Itálii, Norsko a Portugalsko. Tato jednání vyvrcholila podpisem Washingtonské smlouvy v dubnu 1949, která znamenala počátek systému kolektivní bezpečnosti, založené na partnerství těchto dvanácti států. V roce 1952 se k Smlouvě připojilo Řecko a Turecko. Spolková republika Německo do Aliance vstoupila v roce 1955 a v roce 1982 se členem NATO stalo též Španělsko.

Základem Severoatlantické aliance se tedy stala smlouva mezi členskými státy, které do tohoto svazku vstoupily svobodně na základě rozhodnutí po veřejné diskusi a příslušném parlamentním postupu. Smlouva potvrzuje jejich individuální práva, jakož i jejich mezinárodní povinnosti vyplývající z Charty Spojených národů. Zavazuje členské státy sdílet rizika i odpovědnost, avšak i výhody plynoucí z kolektivní bezpečnosti, a každého z nich jednotlivě zavazuje neuzavírat žádný jiný mezinárodní závazek, jenž by mohl být v rozporu se Smlouvou.

Poslání některých států NATO:

Belgie: Vývoj ozbrojených sil (OS): Od roku 1988 prošly belgické OS rozsáhlou reorganizací. Její hlavní fáze začala po skončení studené války s přihlédnutím k novým strategickým poměrům a reformě NATO. Původní stavy OS Belgie byly na tomto základě redukovány o 20%, vojenské výdaje byly zmrazeny. Podíl výdajů na obranu klesl z 3-3,5 HDP v osmdesátých letech až na 1,5% HDP a méně v roce 1996. Základní vojenská služba byla v roce 1994 zrušena a armáda plně profesionalizována.
Poslání OS:
provádění mírových a humanitárních misí,
zajišťování obrany prostoru NATO.
Zahraniční mise: mírové operace (bývala Jugoslávie, Somálsko), vojenští pozorovatelé OSN (např. Palestina, Namibie), evakuace Evropanů z ohrožených oblastí (Zaire, Rwanda).
Druhy OS:
pozemní vojsko 28 500 příslušníků,
vojenské letectvo 12 000,
vojenské námořnictvo 2 700,
Polovojenské síly: vojenské četnictvo (Gendarmerie) 17 000
OS jiných států na belgickém území:
Velitelství NATO v Bruselu,
Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě v Monsu (SHAPE),
Plánovací skupina ZEU,
americký vojenský personál (1365 příslušníků).
Zapojení mnohonárodnostních sil:
Belgická mechanizovaná divize je součástí Evropského sboru, který vznikl jako mnohonárodnostní OS Západoevropské unie. Tvoří ji:
3 mechanizované brigády, z nichž jedna je rozmístěna v Německu a dvě v Belgii; každá z nich má 2 mechanizované prapory, 1 tankový prapor, 1 dělostřelecký prapor, 1 ženijní rotu, 1 logistický prapor,
7 divizních jednotek bojové podpory

 

Česká republika: Armáda České republiky - je určena k obraně státu proti vnějšímu vojenskému napadení, k plnění úkolů k udržení či nastolení míru a k obraněve smyslu závazků, které pro Českou republiku vyplívají z Charty OSN a mezinárodních smluv, k eliminaci nevojenských a smíšených ohrožení, která pro jejich rozsah nemohou likvidovat k tomu určené orgány. Musí být schopna úspěšně plnit úkoly obrany státu v celém rozsahu, a to jak samostatně vlastními silami, tak i ve spolupráci s ozbrojenými silami případných spojenců.
Civilní ochrana České republiky - zabezpečuje výkon humanitárních úkolů určených k ochraně covilního obyvatelstvy před nebezpečím a k pomoci obyvatelstvu při odstraňování bezprostředních účinků ozbrojeného konfliktu, krizových situací a mimořádných událostí a při vytváření nezbytných podmínek pro jeho přežití.
Hradní stráž - chrání sídlo hlavy státu.
Armáda České republiky - pozemní vojsko, vojsko územní obrany, vzdušné síly, logistika i svazky a útvary přímo podřízené Generálnímu štábu AČR - se dále člení z hlediska operačního použití, a to na síly okamžité reakce, síly rychlé reakce a hlavní obranné síly.
Pozemní vojsko tvoří základní a rozhodující součást Armády České republiky. V součinnosti se vzdušnými silami AČR, druhy vojsk, služeb a samostatnými složkami AČR je určeno k obraně územní celistvosti a suverenity České republiky.

 


Dánsko: Po skončení studené války byla v roce 1992 snížene mobilizační síla OS o 15% na současných 60 000. Stalo se tak převážně snížením početního stavu vojáků v záloze. Další snižování stavů o 4000 příslušníků se uskutečnilo prostřednictvím reorganizace Jutské divize, přejmenované na Dánskou divizi. Z 2. zealandské brigády vznikla Dánská mezinárodní brigáda (DIB) rychlé reakce. Na rozdíl od některých jiných členů NATO, kteří se v poslední době rozhodli přejít na plně profesionální OS, počítá Dánsko nadále se zachováním všeobecné branné povinnosti.
Poslání OS:
obrana státu a prostoru NATO,
mírové a humanitární operace pod záštitou OSN a OBSE,
předcházení válečným konfliktům a krizový management.
Zahraniční mise: mírové operace (bývalá Jugoslávie, Albánie), vojenští pozorovatelé OSN (Tádžikistán, Gruzie, Pákistán, Kuvajt, Irák); Dánsko pomohlo pobaltským republikám vybudovat baltský mírový prapor (BALTBAT) pro společné operace v rámci atlantického projektu Partnerství pro mír (PfP).
Druhy OS:
pozemní vojsko 19 000 příslušníků,
vojenské letectvo 7 900,
válečné námořnictvo 6 000.
Branná povinnost: 4-12 měsíců (některé funkce až 24 měsíců)
Výdaje na obranu: 2,978 mld. USD (1996), tj. 1, 7% HDP
OS jiných států na dánském území:
subregionální velitelství Spojeneských sil baltských přístupů v Karupu,
americký vojenský personál 1360 příslušníků.
Zapojení do mnohonárodnostních sil:
Dánské útvary spadají spolu s částí německých pod Spojenecké síly baltských přístupů s velením v Karupu. Z dánských útvarů jsou to:
Dánská divize včetně sborových útvarů,
Jutland Combat Group (JCG) o velikosti brigády,
Allied Land Forces Zealand (LZ) zahrnující sborové útvary a Dánská mezinárodní brigáda (DIB) v její národní funkci
Z dánské iniciativy byla v roce 1997 vytvořena brigáda rychlé reakce mnohonárodních sil předurčená pro potřeby OSN

 


Francie: Od roku 1997 procházejí francouzské OS radikální reformou, která má být ukončena v roce 2002. Cílem reformy je zvýšení schopnosti armády rychle zasahovat v různých částech světa. Prostředkem je redukce početních stavů, zejména pozemního vojska (z celkového počtu 180 pluků zbude kolem 110), redislokace a úplná profesionalizace armády. Francie přehodnocuje i svou jadernou doktrínu: ze 3 jaderných "pilířů" - pozemního, vzdušného a námořního - zůstane vzdušný (nosiče) a námořní (jaderné ponorky).
Poslání armády:
obrana svrchovanosti a územní celistvosti státu,
obrana prostoru NATO podle čl. 5 Washingtonské smlouvy
provádění mírových a humanitárních misí.
Zahraniční mise: mírové operace a pozorovatelé v různých částech světa pod záštitou OSN a OBSE (např. bývalá Jugoslávie, Albánie, Angola, Egypt, Gruzie, Haiti, Libanon, západní Afrika), operace v rámci dvoustranných smluv s frankofonními státy (Rwanda).
Druhy OS:
pozemní vojsko včetně Cizinecké legie 219 000 příslušníků (do roku 1002 jen 170 000),
vojenské letectvo 83 420 
vojenské námořnictvo 63 300
Polovojenské síly: vojenské četnictvo (Gendarmerie) 92 300 příslušníků (do roku 2002 se stavy zvýší na 95 600)
Branná povinnost: 10 měsíců (do roku 2002 má být zrušena)
Výdaje na obranu: 46, 217 mld. USD (1996), tj. 3,1% HDP
OS jiných států na francouzském území: jednotky ani velitelství NATO ve Francii nejsou; země hostí velitelství Evropského sboru (Štrasburk).
Zapojení do mnohonárodnostních sil:
Francouzské OS jsou jednou ze dvou hlavních sil Evropského sboru
Budoucí Evropská armáda (francouzský návrh z roku 1996) podřízená ZEU a zcela nezávislá na USA má mít 350 000 osob. Jádrem Evropské armády bude Evropský sbor.
Francouzské OS vytvářejí s OS Itálie, Portugalska a Španělska dvě evropská "středomořská" uskupení - Evropské síly rychlého nasazení a Evropské námořní síly rychlého nasazení
S Velkou Británií vytvořila Francie leteckou skupinu

 


Holandsko: Zásadní posun v úloze a organizaci armády přináší Bílá kniha o obraně z roku 1991 a Přehodnocení obranných priorit z roku 1993. Armáda nyní prochází snižováním početních stavů z původních 80 000 příslušníků na plně profesionalizovanou sílu složenou z 36 000 vojáků. Personál bude organizován do jedné divize, aeromobilní brigády a podpůrných jednotek.
Poslání OS: Flexibilnější a mobilnější OS budou zaměřeny na rychlé reagování na krize v různých částech světa a na mírové operace pod záštitou OSN a NATO.
Zahraniční mise: mírové operace v bývalé Jugoslávii, pozorovatelé OSN v Angole a na Středním východě aj.
Druhy OS:
pozemní vojsko 27 000 příslušníků,
vojenské letectvo 11 980,
vojenské námořnictvo 13 800.
Polovojenské síly: Královské vojenské četnictvo (Koninklijke Marechaussee), 3600 osob
Branná povinnost: fakticky zrušena, avšak de iure platná; armáda nyní plně profesionalizována
Výdaje na obranu: 7, 915 mld. USD (1996), tj. 2,1% HDP
OS jiných států na nizozemském území:
velitelství spojeneckých sil NATO ve střední Evropě,
americký vojenský personál 785 příslušníků.
Zapojení do mnohonárodních sil:
německo-nizozemský sbor,
brigáda vysoké bojové připravenosti OSN (SHIRBRIG).

 

Island: NATO Island Commander Iceland - americký vojenský personál 2520 příslušníků,
nizozemská OS 30 plavidel.

 

Itálie: Reforma obranné politiky vychází ze závazků vůči NATO. V souladu s nimi probíhá i reforma italské armády zahájená v roce 1997. Hlavními změnami prochází systém velení a kontroly: značně posílí pravomoci náčelníka generálního štábu obranných sil. Nově se zřizuje Společné operativní velitelství. Kromě toho bude reorganizováno pozemní, zejména polní vojsko, včetně citelné redukce početních stavů. Poměr mezi vojáky z povolání či dobrovolníky a vojáky základní služby se změní na 1:1 (nyní 13% vojáků z povolání). Vstup do armády bude povolen i ženám. Základní služba má trvat jen 8 měsíců.
Poslání OS: Reforma ma italské OS lépe připravit na nové úkoly s důrazem na rychlé nasazení v různých částech světa.
Zahraniční mise: mírové operace v různých částech světa pod záštitou OSN či OBSE (bývalá Jugoslávie, operace Alba v Albánii pod italským velením), vojenští pozorovatelé OSN v Iráku, na Středním východě, Západní Sahaře aj.
Druhy OS:
pozemní vojsko 188 300 příslušníků,
vojenské letectvo 63 600,
vojenské námořnictvo 44 000.
Polovojenské síly: Carabinieri, Poicejní hlídky, Finanční stráž
Branná povinnost: 10 měsíců (po pěti letech bude revidováno)
Výdaje na armádu: 23,289 mld. USD (1996), tj. 2,2% HDP
OS jiných států na italském území:
Spojenecké síly NATO v jižní Evropě s velitelstvím v Neapoli,
Spojenecké pozemní síly NATO v jižní Evropěs velitelstvím ve Veroně,
Spojenecké letecké síly NATO v jižní Evropě s velitelstvím v Neapoli,
Spojenecké námořní síly NATO v jižní Evropě s velitelstvím v Neapoli,
Námořní úderné a pomocné síly NATO v jižní Evropě (Neapol),
velení taktického letectva NATO je umístěno ve Veroně,
americký personál 28 000 osob.
Zapojení do mnohonárodních sil:
NATO: 5 italských brigád je zapojeno do Sboru rychlé reakce NATO, zbývající brigády jsou součástí hlavních obranných sil, 1 italský pluk horské pěchoty je součástí sil okamžité reakce, podílí se na přípravě mnohonárodních Středomořských výsadkových sil,
ZEU: účast na projektu kombinovaného společného úkolového skupení sil, evropských sil rychlého nasazení a evropských námořních sil rychlého nasazení

 

Kanada:  podle Bílé knihy o obraně z roku 1994 buduje Kanada menší a výkonnější OS s větším důrazem na provádění mírových operací. V bojové pohotovosti bude udržována jednotka složená z různých druhů OS o síle 4000 příslušníků, určená k okamžitému nasazení v operacích pod záštitou OSN. Později má být posílena o dalších 6000 osob. Kanadské ozbrojené síly jsou plně profesionalizovány.
Poslání OS: plnění cílů kanadské obranné politiky: kolektivní bezpečnosti, kolektivní obrana a krizový management; obranu země zajišťují v úzké spolupráci s USA (tzv. bilaterální obrana).
Zahraniční mise: mírové operace (bývalá Jugoslávie, Haiti, Sýrie/Izrael), pozorovatelé OSN (např. Kypr, Egypt, Kuvajt).
V rámci mise SFOR velí Kanada mnohonárodní brigádě sestávající z čwských, britských a kanadských vojáků.
Druhy OS:
pozemní vojsko 21 900 osob,
vojenské letectvo 14 6000,
vojenské námořnictvo 9 400.
Polovojenské síly: kanadská královská jízdní policie
Výdaje na obranu: 8, 4 mld. USD (1996), tj. 1, 5% HDP
OS jiných států na kanadském území: nejsou; země však poskytuje rozsáhlá neobydlená území německé, nizozemské a britské armádě k výcvikovým účelům.
Zapojení do mnohonárodnostních sil:
I po odsunu sil z Evropy jsou stále k dispozici NATO. Udržují si nadále schopnost nasadit v případě potřeby brigádu. Jako součást hlavních obranných sil NATO spadá kanadská armáda na strategickém stupni pod Velitelství spojeneckých sil v Atlantiku. Na regionálním stupni je podřízena Západoevropskému velitelství.

 


Lucembursko: pozemní vojsko 800 příslušníků,
18 letounů NATO včasné výstrahy má lucemburskou registraci.
Lucemburské OS jsou profesionalizovány.
Polovojenské síly: vojenské četnictvo (Gendarmerie) 560 příslušníků
Výdaje na obranu: 0,133 mld. USD (1996)ú, tj. 0,7% HDP; na mzdy důstojníků a vojáků je vynakládána více než polovina rozpočtu
OS jiných států na lucemburském území: nejou; v Diekirchu je však vojenské výcvikové středisko, kde se cvičí mobilní síly NATO
Zharaniční mise: bývalá Jugoslávie (SFOR).
Velení a kontrola: plukovník ve funkci "velitele armády" má ve své podřízenosti:
Armádní velitelský sbor,
Vojenské výcvikové středisko,
Vojesnkou skupinu.
Nábor a výcvik: důstojníci a poddůstojníci jsou připravováni na školách v Belgii a ve Francii. Do armády jsou přijímáni svobodní muži od 17 do 25 let. Výcvik je rozdělen do dvou cyklů: základního (3 měsíce) a zkušebního (6 měsíců). S žadatelem se pak uzavírá smlouva na 18 měsíců. Po 3 letech služby jsou vojáci přdnostně přijímáni do státní služby. Jen vojáci slouží jako četníci, policisté, celníci aj.

 


Maďarsko:  V roce 1993 vypracovalo Maďarsko novou vojenskou doktrínu, podle níž je vojenská politika země čistě obranná a žádná země není považována za nepřátelskou. Maďarské OS nebudou vlastnit zbraně hromadného ničení a země se bude spoléhat na své vlastní obranné síly. První vlna reforem proběhla v maďarské armádě v roce 1996.
Poslání ozbrojených sil:
chránit nezávislost a územní celistvostzemě,
plnit povinnosti vyplývající z členství v OSN.
Zahraniční mise: mírové operace v bývalé Jugoslávii, vojenští pozorovatelé OSN v Angole, na Kypru, v Chorvatsku, v Gruzii, v Iráku/Kuvajtu, na Západní Sahaře
Druhy OS:
pozemní vojsko 31 600 příslušníků,
vojenské letectvo 17 500 příslušníků.
Polovojenské síly: pohraniční stráž (12 000), síly vnitřní bezpečnosti (2 100)
Branná povinnost: 9 měsíců; do roku 2010 má být armáda plně profesionalizována
Výdaje na obranu: 0,757 mld. USD (1996), tj. 1,7 % HDP
OS jiných států na maďarském území: ameriská vojenská základna pro mírové operace v bývalé Jugoslávii

 

Něměcko: V důsledku změn ve vojensko-politické situaci se zcela mění struktura, organizace a úkoly německých OS. Německá armáda bude sestávat podobně jako OS NATO z hlavních obranných sil (286 400 osob) a ze sil krizové reakce (53 600 osob), na jejichž rozvoj je kladen zvláštní důraz. Hlavní obranné síly tvoří jádro OS a mají být nasauovány po mobilizaci v rámci NATO. Síly krizové reakce budou jako síly rychlého nasazení udržovány na plných stavech za účelem obrany Německa a prostoru NATO v počáteční fázi. Jejich úkolem bude také zasahovat v zahraničí pod záštitou OSN či NATO.
Zahraniční mise: Do rozhodnutí Ústavního soudu nesměly být německé OS nasazovány v zahraničí. Poprvé se tak stalo v Somálsku. Nyní jsou v bývalé Jugoslávii, pozorovatelé v Gruzii a na Středním východě.
Druhy ozbrojených sil (Bundeswehr):
pozemní vojsko 239 950 příslušníků,
vojenské letectvo 76 900,
vojenské námořnictvo.
Polovojenské síly: pohraniční policie 20 000
Branná povinost: 10 měsíců
Výdaje na obranu: 38 432 mld. USD (1996), tj. 1,7% HDP
OS jiných států na německém území:
Spojenecké pozemní síly NATO ve střední Evropě,
Spojenecké pozemní síly Šlevicka-Holštýnska a Jutského poloostrova,
Spojenecké vzdušné síly NATO ve střední Evropě,
velitelství sil rychlého nasazení NATO,
belgický vojenský personál 11 7000 příslušníků,
Italský vojenský personál 92 příslušníků,
nizozemský vojenský personál 3000 příslušníků,
britský vojenský personál 27 920 příslušníků,
americký vojenský personál 75 665 příslušníků.
Zapojení do mnohonárodních sil:
1 německá divize přidělena silám rychlé reakce NATO,
1 německá divize přidělena Evropskému sboru,
5 brigád, jednotek bojové a logistické podpory, je k dispozici silám rychlé reakce NATO a mnohonárodní divizi Střed,
1 francouzsko-německá brigáda,
1 nizozemsko-německý sbor,
2 americko-německé sbory.
1 německo dánský sbor.

 

Norsko: Norská koncepce všeobecné obrany je založena na bránění severu proti útoku nepřítele 2 až 4 týdny do nasazení posil NATO. K udržování vyvážené síly na severu a omezeného potenciálu na jihu by Norsko potřebovalo 9 brigád. Nulový růst výdajů na obranu po skončení studené války však stačil pouze na vybudování 6 postmobilizačních brigád. V roce 1995 byla parlamentní koncepce přehodnocena a zahájena nová restrukturalizace armády, která má být ukončena v roce 2000. "Divize 2000" je chápána jako základní prvek jakékoli další koncepce obrany.
Poslání OS:
prostřednictvím pozemní síly bránit sever proti napadení,
účastnit se mírových a humanitárních operací.
Zahraniční mise: mírové operace (bývalá Jugoslávie, Libanon), vojenští pozorovatelé např. v Angole, na Středním východě, v Egyptě
Druhy OS:
pozemní vojsko 15 800 příslušníků,
vojenské letectvo 7900,
vojenské námořnictvo 9000.
Branná povinnost: 9-12 měsíců
Výdaje na obranu: 3,689 mld. USD (1996), tj. 2,4% HDP
OS jiných států na norském území:
velitelství spojeneckých sil v severní Evropě ve Stavangeru
americký vojenský personál (83 příslušníků a vojenské zařízení pro 1. americkou námořní expediční brigádu).
Zapojení do mnohonárodních sil:
1 prapor součástí mobilních sil velení NATO v Evropě,
1 pěší prapor cvičený pro síly NATO okamžité reakce,
účast na vytvoření SHIRBRIG - brigády vysoké připravenosti pro mnohonárodní síly OSN.

 

Polsko: Polská armáda je pod kontrolou Výboru národní obrany, jemuž předsedá prezident republiky. Vrchním velitelem polských OS je ministr obrany. Jemu je pdřízen GŠ a tři funkční odbory ve struktuře MO:
odbor sociálních vztahů a výchovy,
odbor obranné politiky,
odbor pro výzbroj a vojenskou infrastrukturu.
Hlavní směry polské vojenské politiky určuje ministr obrany, který zároveň koordinuje veškeré operace OS. Náčelník GŠ je zároveń generálním inspektorem polských OS.
Zahraniční mise: mírová operace v bývalé jugoslávii, Libanonu, Sýrii, vojenští pozorovatelé v Angole, Chorvatsku, Gruzii, Iráku/Kuvajtu, bývalé jugoslávské republice Makedonii, Tádžikistánu
Druhy OS:
pozemní vojsko 168 650 příslušníků,
vojenské letectvo 56 100,
vojenské námořnictvo 17 000.
Polovojenské síly: Pohraniční stráž (16 000), námořní pohraniční stráž (28 hlídek), policejní jednotky prevence (7 400)
Branná povinnost: 18 měsíců
Výdaje na obranu: 3,020 mld. USD (1996), tj. 2,8 % HDP

 


Portugalsko: Od roku 1991procházejí OS reformou zaměřenou na restrukturalizaci, snížení počtů (zejména důstojníků) a modernizaci. Ta má zajistit mechanizaci pozemního vojska, vyzbrojení dělostřelectva, PVO a jednotek ochrany proti zbraním hromadného ničení a nákup přehledových radiolokátorů kontrolujících bitevní pole. Moderními jednotkami portugalské armády jsou 1. samostatná smíšená brigáda a Vzdušně výsadková brigáda, která vznikla reorganizací pluku zvláštního určení. Ostatní jednotky tvoří skupinu jednotlivých plůků a praporů pod velením centrálních vojenských distriktů a dvou ostrovních zón.
Poslání OS:
chránit vzdušný a námořní prostor NATO v portugalském strategickém trojúhelníku (Portugalsko, Madira a Azory),
v jižní zóně NATO zajistit obranu Madeiry a Azorských ostrovů,
posílit jejich obranu v dobách krize
podílet se na obraně centrální zóny NATO a západní Evropy,
účastnit se mírových operací pod záštitou OSN.
Zahraniční mise: mírové operace v bývalé Jugoslávii a v Angole, pozorovatelé v Chorvatsku, Jugoslávii, na Západní Sahaře.
Druhy OS:
pozemní vojsko 32 100 příslušníků,
vojenské letectvo 7 700,
vojenské námořnoctvo 14 800.
Polovojenské síly: národní republikánská garda (20 900), policie veřejné bezpečnosti (20 000)
Branná povinnost: 4-12 měsíců
Výdaje na obranu: 2,853 mld. USD (1996), tj. 2,8% HDP
OS jiných států na portugalském území:
regionální sppjenecké velitelství v Lisabonu
americký vojenský personál 1050 příslušníků.
Zappojení do mnohonárodních sil:
NATO: samostatná mechanizovaná brigáda,
NATO: samostatná vzdušně výsadkový brigáda;
ZEU: Spolu s Francií, Španělskem a Itálií se Portugalsko podílí pěšími a dělostřeleckými jednotkami na vytvoření evropských sil rychlého nasazení EUROFOR o síle 12 000 mužů s hlavním štábem v italské Florencii. Účastní se také projektu vytvoření obdobných námořních sil EUROMARFOR, jejíchž jádrem bude francouzská letadlová loď. Obě síly jsou podřízeny ZEU, v případě potřeby však mohou přecházet i pod velení NATO

 

USA:  Podle Quadrennial Defense Review zveřejněného v roce 1997 projde americká armáda dalším snižováním početních stavů i zbrojních programů při zachování schopnosti úspěšně zvládnout dva velké regionální konflikty probíhající ve stejné době. Cílem je mj. urychlit modernizaci v souladu s plánem kladoucím důraz na využívání špičkové technologie.
U vojenského letectva bude např. rozpušttěn 1 bojový letecký útvar, tři bojové letecké útvary budou však vybaveny špičkovým letounem F-22.
pozemním silám zůstane 10 divizí, snížení o 15 000 bude provedeno reorganizací velitelství a podpůrných institucí,
vysokou prioritou zůstane protiraketová obrana,
posílí se obrana proti jaderným, biologickým a chemickým zbraním ohrožujícím USA prostřednictvím informační války a terorismu,
dále budou modernizovat nejen systémy velení, řízení a komunikace, ale i zpravodajství a informatiky.
Zahraniční mise: zejména operace v bývalé Jugoslávii, v Egyptě, v Saudské Arábii, vojenští pozorovatelé v Gruzii, Iráku/Kuvajtu, na středním východě, Západní Sahaře aj. Američtí vojáci z kontingentu SFOR využívají vojenské základny v maďarském Tászáru, kde se jich nachází 4900.
Druhy OS:
pozemní vojsko 495 000 příslušníků,
vojenské letectvo 382 200,
vojenské námořnoctvo 395 500,
námořní pěchota 174 900.
Polovojenské síly: civilní vzdušná hlídka 51 000
Branná povinnost: zrušena, armáda plně profesionalizována
Výdaje na obranu: 265,823 mld. USD (1996), tj. 3,6% HDP
Organizace OS:
Kromě uvedené struktury se americké OS člení na strategické a konvenční.
Strategické síly:
mezikontinentální balistické řízené střely,
balistické řízené střely na ponorkách,
strategické bombardéry,
pozorovací systémy,
síly PVO.
Konvenční síly: veškeré síly schopné plnit nejaderné mise.

 

Španělsko: Jako nejmladší člen NATO usiluje Španělsko o lepší interoperabilitu a kompatibilitu svých OS. V souladu s novými úkoly NATO a ZEU posiluje španělská armáda svou mobilitu a schopnost rychlého nasazení mimo španělské území. V letech 1995-1997 proběhla 1. fáze plánu reformy pozemních sil zatím založených na branné povinnosti. jejich struktura je nyní smíšená (divize/brigády). Armáda je rozdělena na 8 regionálních operačních velení a všeobecnou záložní sílu. Do roku 2000 bude na 8 regionálních operačních velení a všeobecnou záložní sílu. Do roku 2000 bude mít armáda polovinu profesionálů, brigádní struktura a značně redukované stavy.
Poslání OS: Španělská obranná politika vychází z moderní verze územní obrany. Spolu s budováním moderních sil to má Španělsku zjednodušit účast v operacích NATO, EU a OSN. Na jižním křídle NATO zdůrazňuje Španělsko svou odpovědnost za zajištění bezpečnosti Baleár a kanárských ostrovů. Z obranného prostoru NATO jsou naopak vyňaty enklávy Ceuta a Melilla.
Zahraniční mise: zejména mírové operace v bývalé Jugoslávii (SFOR) a v Albánii (Alba)
Druhy OS:
pozemní vojsko 128 500 příslušníků,
vojenské letectvo 30 000,
vojenské námořnoctvo 39 000.
Polovojenské síly: pozemní a námořní Civilní garda (Guardia cicil), 75 750 příslušníků
Branná povinost: 9 měsíců, do roku 2001 má být zrušena
Výdaje na armádu: 8,439 mld. USD (1996), tj. 1,5% HDP
OS jiných států na španělském území:
bude zřízeno subregionální velitelstvo NATO v Madridu,
americký vojenský personál 2430 příslušníků.
Zapojení do mnohonárodních sil:+
Sbor rychlého nasazení NATO,
Evropský sbor ZEU (mech. brigáda o síle 4500 mužů, koncem roku 1998 divize)
síly ZEU rychlého nasazení

 STÁHNOUT:   handbook.pdf (2968 KB)
                            nato ve 21. stoleti.pdf (1308 KB)

 

 ODKAZYdokumenty NATO

TOPlist
Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek